Historie jachtingu v Třeboni

 

Vznik klubu, stavba loděnice a její opravy

 

Počátky organizované činnosti v tomto sportovním odvětví spadají v našem městě do let 1953-54; do té doby bylo možné spatřit na hladině rybníka Svět plachtu jen zcela náhodně, i když podmínky dané jeho polohou na okraji města byly ve srovnání s většinou míst u nás jistě daleko příznivější. Vše se odehrávalo na ryze amatérské úrovni, když si několik nadšenců vyrobilo plachetnice, v rámci tehdejší TJ Tatran Třeboň a za pomoci Státních lesů jim bylo umožněno zřídit si nejnutnější přístavní zařízení a umístit ho na ostrově. Zde bylo zakotveno prvních pět lodí. V roce 1954 se k původním dvanácti členům přidali další a bylo započato s budováním loděnice. Přístaviště vzniklo ze dvou zapáchajících tůní, které byly líhništěm komárů, vyhloubením pomocí buldozeru, zpevněním břehů a odvodněním do rybníka. V roce 1955 získali od MNV Staňkov část bývalé loděnice Ymca a za opětovného přispění Státních lesů byl materiál po rozebrání samotnými členy a přeplavení na vorech převezen ze Staňkova k přístavišti. Další materiál pocházel ze dvou demolovaných budov v Českých Velenicích, zbouraných také vlastními silami členů. Přestože tyto práce představovaly tisíce hodin dřiny, bylo do léta 1955 postaveno celkem 10 plachetnic (4 Olympijské joly, 2 Piráty, 4 Mloky).

Také v následujícím roce pokračovalo získávání materiálu bouráním – jednalo se o kolnu v lišovské cihelně, došlo ale i na zvětšení a prohloubení přístaviště a také stavbu dalších lodí. Od počátku roku 1957 již probíhala příprava na zahájení stavby vlastní loděnice opracováním trámů a od jara do letních měsíců se podařilo dřevěnou stavbu krytou cementovými taškami dovést téměř do tří čtvrtin. 13. srpna však přišla vichřice, která celou konstrukci vrhla na duby a úplně ji zničila. Rozbořená loděnice byla ihned rozebrána, prkna očištěna a materiál znovu připravován na novou stavbu, dokonce větších rozměrů. Se stavbou bylo započato ještě koncem téhož roku; byly založeny silné základy, na jaře 1958 pak postavena dřevěná konstrukce a vyplněny obvodové stěny cihelnou vyzdívkou a částečně provedeny vnitřní úpravy. V roce následujícím stavba pokračovala, na podzim byl ještě zvětšen přístav, okolní pozemek upraven a oplocen, vztyčen stožár – budoucí startovní věž a v průběhu roku 1960 byla loděnice dokončena včetně terasy před ní a cesty k Ostende.

V této podobě vydržela patrová budova až do roku 1993, kdy stav trámů dřevěné konstrukce díky postupující hnilobě hrozil zřícením. Od 4. listopadu členové klubu ve svých volných chvílích proto opět nejprve bourali a pak za pomoci učňů českobudějovického stavebního učiliště stavěli nové zdi. 30. dubna 1994 byla rekonstrukce hotová.

Ani tím ale stavební činnost definitivně neskončila, protože 6. července 1997 zachvátil loděnici požár, kterému padl za oběť celý krov a horní patro. Obnova zastřešení trvala asi dva měsíce, ale vnitřní prostory přišly na řadu až během následující sezóny.

Poslední velký zásah obdržel celý areál loděnice při povodních v roce 2002. V týdnu od 5.srpna v něm po velkém zvažování pro nepříznivou povětrnostní situaci – dvoudenní trvalý déšť a prudký vzestup hladiny - probíhalo soustředění dětského oddílu pravidelně pořádané v tomto termínu. V jeho závěru už byla prováděna příprava na evakuaci, všichni s rostoucími obavami sledovali nezadržitelný postup vody k poslednímu schodu. Když se ve čtvrtek hladina zastavila sotva 20 cm pod prahem loděnice a poté se dala na ústup, přišla velká úleva. To ale ještě nikdo netušil, že to byla teprve první a menší vlna. Ta následující (ze srážek 11.-12. srpna) zaplavila celou loděnici a přes veškeré úsilí členů i klubovnu a dílnu do výšky jednoho metru, poškodila vybavení, lodě i přístav. Silný vítr hnal bezmála metrové vlny směrem k loděnici, na nich se zmítaly lodě uvázané k mohutným dubům i plovoucí molo vyvrácené z ukotvení v betonové zdi přístaviště spolu s ostrůvky rákosu vytrženými z břehů u Odměn a dalším materiálem, který voda posbírala a dotlačila až k plotu.

 

Sportovní činnost a závody

 

Na samotnou sportovní činnost v letech výstavby příliš času nezbývalo, a také absence vlastního technického vybavení pro uspořádání závodů znamenala jen skrovné podmínky pro jachting. V červenci 1955 byl uspořádán oddílový přebor na rybníku Bezdrev se třemi loděmi, z nichž jednu navíc zapůjčila TJ Tatran Koh-i-noor České Budějovice, protože přeprava lodí byla velkým problémem. Ale krajského přeboru pořádaného ještě v tomtéž měsíci na stejné vodě se už zúčastnilo šest třeboňských lodí, a to opět díky pomoci Státních lesů, jejichž auto lodě natřikrát odvezlo. V roce 1956 se oddíl krajského přeboru nezúčastnil: vítěz oddílového přeboru F. Bzonek se měl účastnit na náklady KV ČSTV, ale ženil se a na vyslání jiné lodě neměl oddíl prostředky. Také o rok později kvalita přípravy a tím i předpoklady pro soutěžní úspěchy rostly jen velmi zvolna; na jakés takés trénování došlo až v září, kdy byla pomocí bójek vytýčena trať a zapojilo se až 13 lodí.

V roce 1958 měl oddíl již 16 dospělých členů a 4 dorostence; lodní park čítal 4 Piráty, 7 Olympijských jol a 9 Mloků, další lodě byly ve stavbě. V květnovém oddílovém přeboru startovalo 13 lodí a v krajském přeboru dvě.

Od tohoto roku se také píše historie třeboňského vodního motorizmu, když se členská základna jachtařů na své schůzi usnesla pokračovat v pořádání rychlostních závodů motorových lodí – původně svazarmovského podniku, který ale po svém prvním ročníku už neměl mít pokračování. Následně se oba sporty rozvíjely bok po boku, členská základna byla víceméně společná. Vodní motorizmus se zaměřoval na výcvik ve vodním lyžování a uspořádal celkem 9 ročníků závodů motorových člunů (od šestého dokonce s mezinárodní účastí) a také jedno mistrovství ČSSR v tomto odvětví.

Do druhé poloviny 60. let byl v tehdejším Československu velice rozšířenou lodní třídou Pirát. V Třeboni v té době jezdilo běžně 15 těchto lodí. V posádkách dospělých se objevovala jména Kabrna, Krůšek, Nosek, Ouška, Tobolka, Kohout, Zobl, Rytina, Zíka, Götz-Götzová, Flegr, Hrubec-Hrubcová, Krejník, Kadlec a další. Významných úspěchů tehdy dosáhli dorostenci S. Krůšek a F. Padrta, a to jak v krajském měřítku, tak zejména ziskem mistrovského titulu mezi dorostenci ČSSR.

Přibližně od roku 1964 nabírala na významu lodní třída Finn, mezi jejíž zástupce patřili Čurda, Čapek, Steier, Jeník, Filípek či Jurka. Asi o dva roky později pak získala mezi třeboňskými jachtaři silné zastoupení třída Flying Dutchman, které se věnovali Kříž, Kalivoda, Musil, Matší, Tureček, Vrchota, Jurka, Kabrna, Nosek, Tobolka (tři posledně jmenovaní dokonce na reprezentační úrovni). Tato úspěšná éra trvala až do začátku osmdesátých let.

Sem je možno datovat i zahájení systematické práce s mládeží. Otcové členů dětského oddílu postavili v zimě 1982 sedm nových lodí třídy Optimist a na první závod přivedl trenér Josef Nosek flotilu deseti lodí této třídy. Začala úspěšná sezóna zakončená ziskem 1. výkonnostní třídy čtyřmi závodníky – Zuzanou a Alešem Křížovými, Romanou Štíchovou a Evou Němcovou. Ani ostatní si nevedli špatně. Na závodech v Jihočeském kraji, na Máchově jezeře, Orlíku i Velkém Dářku získali Petr a Veronika Noskovi a Kateřina Ebrová 2. výkonnostní třídu a Teodor Macho s Vlastimilem Němcem si vyjezdili 3. výkonnostní třídu.

Kromě lodní třídy s jednočlennou posádkou startovali členové mládežnického oddílu v této době i na dvouposádkových lodích třídy Cadet, kde hlavně děvčata dosáhla velmi dobrých výsledků ve dvojicích V. Nosková s Klárou Plachou a E. Němcová s K. Ebrovou. V roce 1986 prvně jmenovaná posádka zvítězila v krajském přeboru.

Ve stejném roce zaznamenali výrazné úspěchy také dospělí závodníci, a to na lodích pro tuzemské vody ne příliš obvyklých - námořních jachtách. Na lodi Sirius II dojeli Václav, Jiřina a Pavel Čurdovi v závodě O cenu povodí Vltavy na Lipně jako třetí a v pátém ročníku závodu námořních jachet 24 hodin non stop vybojovali mezi dvaceti startujícími plachetnicemi druhé místo. Rok nato dosáhli už na vítězství.

Zdejší vody samozřejmě zasáhl i rozmach nových jachtařských kategorií, z nichž snad nejbouřlivější zaznamenal od přelomu 70. a 80. let windsurfing. Pozici třeboňského jachtingu v té době dokládá i pořádání sdruženého krajského přeboru třídy windsurfing pro kraje Jihočeský a Praha ve dnech 13. a 14. června 1981.

Své příznivce si mezi třeboňskými jachtaři našla i zimní verze tohoto sportu, lední jachty. Významných úspěchů dosahovali od konce 80. a v první polovině 90. let Miroslav Tobolka, Petr a Josef Kabrnovi, M. Hořejší, M. Kadlec i další. V lednu 1993 byl v této kategorii dokonce uspořádán na rybníku Rožmberk závod evropského poháru.

V oddílu se dařilo doplňovat nejmladší věkové kategorie, pokročilí z oddílu mládeže postupovali do náročnější lodní třídy Evropa a svým souběžným působením v dvouposádkovývh třídách Cadet a Pirát podporovali postavení třeboňského jachtingu v celorepublikovém srovnání. Koncem 80. let a na počátku let devadesátých nejednou dokázali kompletně obsadit stupně vítězů v pohárových závodech i na mistrovstvích jak ČSR tak ČSSR, posádka Nosek ml.-Grill působila v letech 1992-94 v reprezentaci. S rokem 1992 přišla v naší zemi jakási renesance lodní třídy Pirát a další úspěšné období třeboňského jachtingu. Posádky Nosek-Nosková, Tobolka-Ebr, Nosek ml.-Grill, Němcová- Ebrová a Gardavský-Štis získávaly body nejen na „domácí“ vodě, ale přivážely je i z ostatních závodů v tuzemsku (Lipno, Plzeň, Máchovo jezero, Rozkoš atd.) a dokonce z mistrovství Evropy této třídy (srpen 1995 ve švýcarském St. Moritzu posádky Tobolka-Ebr, Nosek-Nosková). Začala se prosazovat i další generace mládeže v lodní třídě Optimist a později Laser (Tobolka ml., bratři Hořejší), což v součtu celkového hodnocení oddílů přinášelo pravidelné umístění na začátku druhé desítky z více než 160 hodnocených klubů v ČR.

 

 

Největší úspěchy

 

1985-1988 umístění družstva mládeže na 1. až 2. místě v republikovém měřítku

1988-1991 zisk všech tří medailí v dorostenecké kategorii lodní třídy Pirát

1989, 1990 mistrovský titul ve třídě Cadet, V. Nosková-I. Šindelářová

1990 účast na mistrovství světa v Gdaňsku, lodní třída Cadet, V. Nosková-I. Šindelářová

1991 mistrovský titul ve třídě Optimist, Michal Tobolka

1996-1999 mistrovský titul ve třídě Pirát, J.Nosek-Z.Nosková

1998 dorostenecký titul mistra Evropy v lodní třídě Evropa, Petr Gardavský

2002 mistrovský titul ve třídě Pirát, K.Ebrová

2006 juniorský mistrovský titul ve třídě Laser, Jakub Hořejší

 

Akce

17.01.2018

Filtrovat

cal cal

Aktuality

22. 05. 2010

Sobota na loděnici

Kromě rušného hemžení klubu Mája a jeho přívrženců, jehož ústřední tématikou bylo urožnění vepře a jeho spořádání spolu s dalšími laskominami pevného i kapalného...Více zde